Bhakti Nandan Swámí Maharádž se dělí o své vzpomínky na jednu z nejbližších žaček Šrily Šrídhar Maharádže. Krišnamají Didi. Přednáška z 26.7.2015.
Český překlad online k poslechu:
Český překlad ke stažení:
https://drive.google.com/file/d/1IJJ6xeMl-aUiyvPRiNvcKG_aC6X0fiYI/view?usp=sharing
Všechny české překlady ke stažení (mp3):
https://drive.google.com/drive/folders/1jmjPY8gs0OnJFKvRfYfBERu1C2g9frqY?usp=sharing
PŘEPIS:
Dnešek je dnem odchodu naší Krišnamají Déví Dásí. Tento den se nese ve znamení principu spojení v odloučení. Jinými slovy je to den, kdy se s ní můžeme spojit skrze bolest lásky v odloučení.
Vzpomínám si na její různé zábavy. Mám na ni tolik sladkých vzpomínek – na to, jak sloužila Guru-Gauranga-Rádha-Góvinda Sundradžiu a Šrílovi Guru Maharádžovi ve Šrí Čaitanja Sarasvat Mathu v Nabadvípu. Vždycky byla skvělým slavným příkladem toho, jak by se měl člověk zaměstnat ve službě Nejvyššímu Pánu skrze službu Šrílovi Gurudévovi, jak prvotřídně oddaně sloužit Božstvům a být přitom pevně umístěný v požehnaném útočišti u śrī-guru-pāda-padmy Šríly Guru Maharádže.
Vzpomínám si na spoustu drobných příhod z jejího života, na její sladkou službu Guru Maharádžovi a Božstvům v chrámu Šrí Čaitanja Sarasvat Mathu. I když už byla starší, chodila každý den na maṅgala-ārati. Vstávala před rozbřeskem a vždy se dostavila na maṅgala-ārati a ranní mandira-parikrama. Pak šla rovnou za Guru Maharádžem, poklonila se mu a postarala se o jeho pokoj. Poté se někdy vracela k sobě do pokoje, ale většinou se zdržovala v chrámu. Potom, co dokončila ranní povinnosti, které měla k Božstvům a Guru Maharádžovi, se zapojila do vaření. Šríla Guru Maharádž měl speciální dietu a ona byla expertkou na to, jaká jídla byla pro jeho zdraví vhodná, a také je dokázala s velkou oddaností skvěle připravit. Guru Maharádžova sestra, Ráma déví, a někdy i matka Góvindy Maharádže se rovněž zapojovaly do vaření jak pro Božstva, tak pro Guru Maharádže.
Krišnamají déví byla považována za hlavu všech žaček Šríly Guru Maharádže. Všechny ženy, které vařily či dělaly jakoukoliv službu, byly pod jejím vedením. Guru Maharádž ji jmenoval za ochránkyni svých žaček. Kdokoliv chtěl něco udělat, přišel napřed za Krišnamají déví a zeptal se na její názor a požádal o svolení. Všem bylo jasné, že s čím souhlasí Krišnamají déví, s tím bude souhlasit i Guru Maharádž a potěší ho to. Její pokyny a instrukce byly považovány za přímé pokyny Šríly Guru Maharádže. I když neexistovalo žádné legální prohlášení, všichni to dobře chápali, bylo nám to všem zcela jasné. Krišnamají déví byla neoddiskutovatelnou vůdkyní.
Když o ní mluvím, všechno se mi to odehrává před očima, jako by se to stalo teprve včera – nemám pocit, že už uběhlo tolik let. V mysli si vybavuji, jak sedávala v bhoga-maṇḍapě u kuchyně a na malých kamínkách vařila pro Božstva a Guru Maharádže různá jídla. Používala hodně ghí a všechno to bylo velmi dobré. Cokoliv, co ona, Ráma déví a matka Góvindy Maharádže uvařily, bylo vždy vynikající – byly to úžasné kuchařky! Cokoliv, co Krišnamají uvařila, vždy chutnalo a vonělo jedinečným způsobem. Všichni jsme tuto vůni poznali. Ona nás také naučila, jak některá jídla vařit.
Byla kvalifikovanou spisovatelkou, vynikající kuchařkou, dokonale se starala o Guru Maharádže i o Božstva a také se v určitých situacích zapojovala do managementu Šrí Čaitanja Sarasvat Mathu. Guru Maharádžovi sloužila každé ráno – ohřála vodu, nalila ji do láhve a přinesla mu ji, zkontrolovala, jestli je jeho velká nádoba na vodu, vyrobená ze zvonoviny (ghara), dostatečně plná. Pokud tomu tak nebylo, odnesla ji dolů, vylila zbytek staré vody a naplnila ji novou. Ona sama ji pak vynesla nahoru do Guru Maharádžova pokoje. Chtěla to vždycky udělat sama, i když už byla starší a ta nádoba byla velmi těžká. V Bengálsku se tyto nádoby nosí opřené o bok – je to speciální bengálské umění. Ona tu ohromnou nádobu s vodou sama každý den vynášela nahoru. To je jedna z jejich úžasných vlastností a známek její oddanosti – i když se jí někdo snažil pomoci, že tu nádobu sám odnese, řekla vždycky, že ne. Chtěla to udělat sama, i když byla nádoba velmi těžká a ona se vždy zadýchala. Trvala na tom, že ji vynese sama po schodech až do Guru Maharádžova pokoje. Jen pak byla spokojená. Podobně dělala spoustu další služby. Kdykoliv jí někdo chtěl pomoci, tak velmi laskavě a sladce odmítla. Tomu se říká láskyplná oddanost.
Okolo půl dvanácté, poté, co byla polední bhoga obětovaná, Lakšmí Nárájan Prabhu přinesl talíř prasādam a položil ho na stůl před Guru Maharádže, který už tam seděl na židli a čekal na něj. U oběda byla přítomnost Krišnamají déví nezbytná. Bývala tam také Ráma didi a matka Góvindy Maharádže a také jsem tam býval já a Gour Krišna Prabhu (nyní Giri Maharádž). Když Guru Maharádž přijímal prasādam, sesedli jsme se všichni kolem něj. Šrímatí Krišnamají déví nesměla nikdy chybět a neustále se ubezpečovala, že Guru Maharádž jí dostatečně, aby byl zdravý, a užívala si pohledu na to, jak si vychutnává jednotlivé chody prasādam, které uvařila ona nebo ostatní. GuruMaharádž si vychutnával přijímání prasādam a ona si vychutnávala pohled na něj, vjak si ychutnává prasādam. Byly to různé dynamiky a dimenze vychutnávání. Když si Šríla Guru Maharádž pochutnával na prasādam, dával najevo svoje ocenění toho, jak mu chutná. Krišnamají déví a Ráma déví si vychutnávaly, že Guru Maharádžovi tak moc chutná. Vždy je velmi rozradostnilo, když viděly, jak si mu prasādam chutná. On i my jsme si to vychutnávali. Když Guru Maharádž jedl, tak láskyplně vkládal prasādam i do našich rukou. Byla to Guru Maharádžova sladká zábava – zároveň jedl a zároveň s láskou rozdával prasādam, po kterém jsme tak toužili. Takhle jsme ještě před obědem měli předkrm. Krišnamají déví pak vytřela místo, kde se jedlo, odnesla Guru Maharádžův talíř a dohlédla na to, aby jeho blízcí žáci dostali mahāprasādam. Osobně se o to všechno postarala. Pomáhala ji ještě Džáhnava déví.
Po obědě s Guru Maharádžem trávili čas hovory o tématech z písem. Guru Maharádž sedával ve svém křesle na verandě a my jsme s ním sedávali též. Spontánně přicházela témata o Krišnovi, Rádhárání, Šrímánovi Maháprabhuovi či guruvarze a Guru Maharádž s Krišnamají déví nadšeně diskutovali o všech těchto tématech a diskuzi si vychutnávali. Byla to vzájemná diskuze, neproudila jen jedním směrem. Když mluvil Guru Maharádž, ona naslouchala a když mluvila ona, naslouchal Guru Maharádž. Někdy mluvili oba zároveň, jak se to někdy stává, když se dva lidé zaberou do diskuze o tématu, pro které jsou nadšení. Já jsem se také někdy zapojoval. Bylo to moc hezké, moc sladké. Někdy vyvstávaly témata z Rámájany, Mahábháraty, Bhágavatamu… Někdy také Guru Maharádž diskutoval nějaké manažerské záležitosti ohledně Šrí Čaitanja Sarasvat Mathu a ptal se Krišnamají déví na její názory a rady. Guru Maharádž hluboce důvěřoval jejímu úsudku a velmi si jich cenil. Přirozeně se jí tedy ptal na názory na mnoho věcí ohledně správy Mathu.
Později odpoledne se vracela do svého pokoje v doprovodu Džajantí didi, jejíž jméno později Guru Maharádž při zasvěcení změnil na Džáhnava. Gour Krišna Prabhu je také někdy doprovázel. Když Krišnamají ještě nebyla tak stará, tak Guru Maharádžovi sloužila až do sedmi, osmi hodin večer a poté, co se ujistila, že je o něj a o všechno ostatní dobře postaráno, odešla. Když ale byla starší, odcházela už před večerem.
Kromě přípravy bhogy a nošení vody se také zaměstnávala v dalších službách – starala se o správu pokladnice. Božstva měla mnoho zlatých a stříbrných ozdob. Guru Maharádž měl v pokoji malou skříňku, ve které se uchovávaly drahé šaty Božstev, Jejich zlaté a stříbrné šperky a rovněž stříbrné nádobí, které se pro Božstva používalo při slavnostech. O tuto skříňku se starala výhradně Krišnamají déví. Byla to ona, kdo měl od této skříňky klíč. Uchovávala ho na tajném místě, o kterém nikdo nevěděl, tedy kromě mě a několika nejbližších. Během festivalu měla na starost přinést tyto zlaté a stříbrné ozdoby. Byly to velmi drahé šperky, dokonce i diamantové prsteny, a nejraději je přinesla sama, anebo pověřila někoho velmi spolehlivého, aby jí pomohl. Ona také rozhodovala o tom, kdy se tyto šperky Božstvům dají a kdy se zase vrátí zpátky do skříňky.
Šríla Guru Maharádž byl velmi klidný a spokojený, když věděl, že ona se o všechno postará. Věděl, že se nemusí o nic strachovat a mohl tak zůstávat ponořený do jiného světa. O všechny praktické záležitosti se znamenitě postarala Krišnamají déví. Během festivalů Šríla Guru Maharádž uděloval posvátná zasvěcení. Během těchto obřadů mu oddaní věnovávali velmi drahé hedvábné látky anebo dhótí. Některé byly na základě Guru Maharádžových pokynů přiděleny nám, brahmacārīnům, kteří jsme nosili bílé oděvy. Krišnamají déví rozdělovala, kdo dostane jaké oblečení a jaké látky, ze kterých si oddaní mohli ušít košile. O to všechno se také starala ona a oddaní z maṭhu jí pomáhali. Vzpomínám si, jak přinesla ty hromady nového oblečení, začala ho rozdávat oddaným, přičemž se ujišťovala, že se dostalo těm, kdo ho skutečně potřebují. Byla naší opravdovou matkou či babičkou.
Když jsem přišel do chrámu já, byla už Krišnamají starší, takže se už neúčastnila každoročních Nabadvíp dhám parikramů. Zůstávala v chrámu a starala se o jeho chod. Při zvláštních příležitostech měla vždycky další povinnosti. Kromě starosti o Božstva a Guru Maharádže toho měla ještě spoustu na starosti, i když nás bylo hodně, kdo jsme jí pomáhali. My jsme byli těmi, kdo službu prováděli, ale ona byla tou, která rozhodovala a na všechno dohlížela. Někdy byla v popředí a někdy v pozadí, neustále ale byla s námi a byla spojená se všemi důležitými aktivitami v Čaitanja Sarasvat Mathu a vším, co se dělo kolem Šríly Guru Maharádže. Její laskavá péče byla přítomná všude – viditelně i neviditelně. Takové bylo její jedinečné postavení.
Každých 5-8 let přicházely velké povodně. Já sám jsem v Šrí Čaitanja Sarasvat Mathu zažil tři. Všechno se v té době přestěhovalo na střechu, včetně kuchyně. Jednou se dokonce i Božstva stěhovala do prvního poschodí. Byla to Krišnamají, která všechno organizovala a zařizovala. Z dutých banánových kmenů jsem postavil vor a opatrně jsem ji vozil z jejího pokoje do bandaru (stanu) na střeše Šrí Čaitanja Sarasvat Mathu, kde jsem ji pomáhal vystoupit z voru. Mám na ni tolik drahocenných nádherných vzpomínek!
Když už byla Krišnamají hodně stará a všechno nezvládala, převzali část jejich povinností Gour Krišna prabhu, Džáhnava déví a Ráma didi. Ona nechtěla své krásné přirozené zvyky měnit, ale její stáří ji k tomu donutilo. I když se ale tak moc nezapojovala fyzicky, stejně každý den chodívala za Guru Maharádžem – přicházela před polednem a zůstávala až do večera. Měli spolu nádherné duchovní a śāstrické výměny. Ona tam prostě bývala ráda – seděla tam a když byla unavená, udělali jsme pro ni v rohu verandy jednoduché lůžko. Šríla Guru Maharádž měl její přítomnost velmi rád a chtěl, aby za ním chodila a byla v jeho blízkosti. Šríla Guru Maharádž říkal, že cítí svatou energii, vycházející z jejího vědomí. V její přítomnosti byl Guru Maharádž velmi spokojený. Proto i když už byla velmi stará a nemohla dělat žádnou službu, nezůstávala ve svém pokoji, ale přicházela za Guru Maharádžem. Takový spolu měli transcendentální vztah.
O Guru Maharádže se staralo několik lidí – já, Gour Krišna prabhu, Džáhnava déví, Ráma déví… Ale přítomnost Krišnamají déví byla nezbytná. My všichni jsme za Guru Maharádžem přicházeli, zdrželi jsme se a zase odcházeli, protože jsme měli ještě na práci další službu. Ona tam ale byla pořád, jako jeho duchovní společnice. Když Guru Maharádž něco potřeboval, tak zazvonil na zvonec a někdo z nás vyběhl nahoru. Byli jsme velmi nadšení, když nás Guru Maharádž takto zavolal.
Krišnamají didi také občas připravovala horký hořčičný olej na Guru Maharádžovy masáže. Používal jej předtím, než se šel koupat, stejně jako Bhaktivédánta Svámí Maharádž. Ve stáří už ho nepoužíval tak moc. Je to bengálské zvyk. Je to skvělé pro zdraví. Hořčičný olej není vhodný k jídlu, je ale skvělý na masáže.
Když Šríla Guru Maharádž odjížděl ze Šrí Čaitanja Sarasvat Mathu, třeba aby navštívil Šrí Čaitanja Gaudíja Math v Kalkatě, kam ho srdečně zvával Šríla Bhakti Dajita Mádhava Gosvámí Maharádž a další duchovní bratři, jezdíval jsem tam s ním jako jeho osobní služebník, zatímco Krišnamají déví se starala o chod chrámu.
Navečer se vracela do svého pokoje v doprovodu Džáhnavy didi nebo Gour Krišny prabhua. Takto se Gour Krišna prabhu stal služebníkem jak Guru Maharádže, tak Krišnamají déví. Guru Maharádž mu přímo nabídl službu péče o Krišnamají déví, takže on a Džáhnavá déví se o ni starali společně.
UK 2015